O knize: 2017 / "Nevstupujte do vchodu, jinak můžete zvracet. Ve stojatém šeru leží mé velké, stále měkké a poddajné tělo, které nestihlo vychladnout. S prsty otočenými dovnitř mají nohy natažené s nepřirozenou pílí. Zvedl jsem jednu paži a mírně do strany a druhou jsem ležel tak, jak měl, vůbec jsem se nestyděl za neobratnost té pozice. V hlavě mám velkou díru; měl jsem vlasy lehce ožehnuté plamenem střelného prachu (byl to přímý výstřel! kontrolní výstřel - podle všech pravidel vražedné moudrosti!); na stěně, silně natřené standardní zelenou barvou, jsou velké viskózní kapky krve. Černá lepkavá louže kolem hlavy je pokryta lesklým filmem a ve světle tenkých paprsků prorážejících se škvírami ve dveřích se třpytí uhlí. Brrr! Není to příjemný pohled! Nevstupujte do vchodu, a pokud jste již vstoupili, tak odsud okamžitě utíkejte, volejte policii, volejte nejrychlejšímu (nebo nejpomalejšímu - ještě je pozdě) pomoc, křičte hrůzou, brečte, zvracejte za rohem, omdlít, ale udělej to alespoň něco! Aspoň něco, co mě probudí, protože tohle se fakt stát nemůže! Žádný! Jen spím... spím a nemůžu se probudit... musím se snažit, tlačit, jak jen to jde... No tak!..»